velkorysá dominanta regionu

  Hradecký ostroh náleží k severnímu výběžku pahorkatiny předhůří Nízkého Jeseníku. Zámecký areál v Hradci nad Moravicí se vypíná jako ústřední bod na podélné ostrožně obtékané ze západu řekou Moravicí a na východě potokem Hradečnou; strmé, místy skalnaté srázy nad nimi, bezpečně chránily lokalitu s dlouhou souvislou historií osídlení. Tudy již v pravěku vedla jedna z nejdůležitějších komunikačních tepen ze Středomoří k pobřeží Baltu,   jantarová stezka. Kvalita architektonického komplexu státního zámku Hradce nad Moravicí, situovaného v 60-ti hektarovém přírodně-krajinářském lesoparku výjimečné kompoziční a dendrologické úrovně a cenné uměleckohistorické sbírky,  jej řadí  mezi nejvyhledávanější turistické cíle regionu. Je znám jako důležité kulturní centrum, kde se každoročně koná řada mimořádných akcí; těm již od roku 1962 - vždy v červnu - dominuje hudební interpretační soutěž s mezinárodní účastí Beethovenův Hradec. Hradecká ostrožna je trvale osídlena již od doby kolem 2000 let př.n.l. Vlastní stavební vývoj samostatného areálu počíná však až se slovanským hradiskem konce 8. století. Na jeho místě - po požáru knížecího hradu Přemyslovců z pol. 11. stol. - započal o dvě stě let později s budováním nového, rozsahem i výstavností velkorysého gotického hradu, obklopeného důmyslnou fortifikační soustavou, král Přemysl Otakar II.; v letech 1279 - 1281 zde vedla svůj dvůr jeho ovdovělá choť Kunhuta. Po většinu 14. stol byl Hradec sídlem levobočných Přemyslovců a správním centrem Opavského knížectví. V roce 1481 mu byl přiznán statut města, znak a právo trhu. Od počátku 16. stol. procházel rukama několika zástavních pánů; posledním z nich byl Kašpar Pruskovský z Pruskova, jenž v roce 1585 získal zdejší zboží do dědičného majetku a současně zahájil přestavbu hradního areálu na skvěle vypravené renesanční sídlo s okrasnou zahradou a lesoparkem.     V pohodlném sídle vzdělaného velmože se rozvíjel společenský život, který udával tón celému kraji. Toto výsostné postavení si hradecká vrchnost podržela i v dalších desetiletích. V r. 1733 se zdejší zboží ocitlo v rukou svobodných pánů z Neffzernu, s nimiž je spojena činnost zámecké kapely, jež na barokní hudební scéně regionu zaujímala význačné místo. V r. 1778 přešlo hradecké panství na pruskou knížecí rodinu Lichnovských z Voštic, kteří na počátku 19. stol. - po požáru v r. 1796 - zámek celkově přestavěli v intencích empírového architektonického tvarosloví vídeňské orientace. Došlo rovněž k rozšíření zámeckého areálu o hospodářský Červený zámek a Bílou věž. V držení hradeckého panství se vystřídalo osm knížat Lichnovských v šesti generacích. Každý z nich byl individualitou mimořádného vzdělání, zájmů, schopností a vybraných styků. Vedle panovníků, hodnostářů evropských dvorů, politických a společenských celebrit byly hosty také mnohé veličiny kulturního světa - J. Mánes, J. a R. Altovi,  V. Renner, L. van Beethoven, N.Paganini, F. Liszt, G. Hauptmann, H. von Hoffmannstahl, K.Kraus.                      Doloženy jsou přátelské styky knížat Lichnovských s A. von Humboltem, R. M. Rilkem, M. Twainem, P. Picassem a O. Kokoschkou.